Trienále SEFO 2021 | Universum

Muzeum umění Olomouc | Středoevropské forum Olomouc
22. 4. 2021 – 26. 9. 2021

Trienále středoevropské kultury a umění je nový výstavní formát, kterým Muzeum umění Olomouc doplňuje svůj dlouhodobý zájem o středoevropský kulturní region, soustředící se pod značkou SEFO především na období totality, tj. let 1945 až 1989. Je to také z hlediska státní instituce formát atypický, protože je principiálně festivalový - tedy efemérní, multižánrový a multimediální, předpokládající spolupráci s řadou partnerů a vyžadující výrazný vstup do veřejného prostoru. Podobnému typu přehlídek je vlastní otevřená politická a sociální angažovanost a jejich jednoznačným pozitivem je přímý dopad na bezprostřední okolí. Toho dosahuje mimo jiné tím, že svou pozornost věnuje právě a především umění současnému, tj. aktuálním otázkám a problémům. K jejich komunikaci zároveň využívá post-mediální přístupy – nezaměřuje se pouze na oblast vizuálního umění, naopak do muzejních expozic cíleně uvádí spekulativní i performativní formy, divadelní a hudební produkce, a vnější prostory recipročně kolonizuje uměleckými a architektonickými intervencemi. 

Universum 2021

Z uvedených důvodů se první ročník trienále záměrně obrací přímo k muzeu jako instituci, jejímž hlavním účelem je pojmenovávat, organizovat a hodnotit produkty lidské činnosti, to znamená kategorizovat lidský svět. Odtud podtitul “Universum” a snaha pojmout to, o čem hovoříme jako o sdílené imaginaci či kulturní mentalitě. 

Svět, ve kterém žijeme, je organizovaný určitým způsobem. Pojí se s ním řada „velkých vyprávění“, příběhů, reprezentací, krátce – idealit, které se realizují v konkrétním čase a prostoru. Veškeré naše rozhodování je latentně politické, vždy volíme mezi tzv. lepší a horší variantou – to, co nás zajímá, je argumentační předpolí procesu, jak a proč se daným způsobem rozhodujeme. 

Odtud organizace celého trienále: 

Leitmotivem expozic je monografická výstava jednoho z nestorů středoevropského konstruktivismu jako výjimečného příkladu bytostně lidského (uměle budovaného) řádu, Jana Pamuły (1944). Svorníkem expozic je Muzeum, tj. architektonický prostor, z nějž vyplývají a k němuž se vztahují všechny programy trienále. Ty variují otázky smyslového vnímání, vztahování se ke světu, poznávání a kategorizace jeho částí, vytváření ideálních systémů i jejich komunikaci. Universum je v tomto smyslu východiskem i závěrem našeho přemýšlení – vycházíme z něj a vracíme se k němu, ovšem s podstatnou zkušeností střetu osobního s vnějším, tedy právě s jistou idealitou.

Celek Trienále funguje jako vysoce organizovaný modulární systém, členěný v přesně daných řezech a vnitřně motivovaných segmentech, čímž připomíná počítačový algoritmus. Od něj se postupně dostáváme k jeho subjektivní a imaginativní reflexi, možnostem využití principů řazení ve všech dalších systémech, nejen těch vizuálních. Každá oblast disponuje vlastním metodologickým aparátem a má své pevné místo v „mapě“ instituce, města, respektive Střední Evropy. Teprve postupně se před námi odhaluje problematika „rádoby řádu“ – estetizace vnímaného spektra – od banálního ladění na základě barevných a tvarových podobností, obrazů, stejně jako šatů nebo lidí, až k podobnému typu zacházení s významy slov nebo vztahů. 

Pointa celé věci tkví v tom, že systém, ve kterém žijeme a který následujeme, jsme si v určitém momentu museli vybrat a jiné varianty odmítnout. To, co se pak ale tváří jako systém nezpochybnitelný a téměř objektivní, je ve skutečnosti pouze „rádoby systém“, v který když přestaneme věřit, rychle se rozpadá a hrozí nám zničením. Střet subjektu s předpokládanou objektivní skutečností nebo jedince s kolektivem nikdy neztratí ani na své banalitě ani na své zajímavosti. To jediné, o co se můžeme snažit, je pak porozumění vlastním motivacím a mechanice mysli. Jakkoli spekulativním se celé ukotvení trienále může jevit, je to právě tato situace, ve které se nyní nacházíme – zcela konkrétně se v ní nachází i Muzeum umění Olomouc a ještě více Středoevropské forum.

Papír 

Umění dvacátého a jednadvacátého století charakterizuje dvojí – monumentalita a intermedialita. Přesto existuje médium, které je schopno si svou integritu podržet, být zároveň prostředkem formulace, jejím nosičem i vlastní entitou. Tímto médiem je papír. Svět umění zná pět typů obrazů – malbu, kresbu, grafiku, koláž a fotografii. Umělecké sbírky dále zahrnují kolekce architektonických plánů, plastiky, nábytku, autorské knihy, plakátu, také archiv a dokumentační centra. Papír jimi prostupuje na všech úrovních. Je možné jej reflektovat v souvislostech konkrétních druhů umění, hovořit například o papírových sbírkách tam, kde papír jako nosič převažuje; respektive jej chápat jako nástroj vlastního uvažování, jako způsob projekce, a spojit jej s konceptuálními limitami. Podobně jako je tomu v případě plátna či sádry, i papír disponuje výlučnými vlastnostmi – má strukturu, hmotu, tvar. Přehlídky, které jsou mu věnovány, proto variují, a otázku, čím papír je, ztotožňují s tou, co všechno umožňuje. První ročník olomouckého trienále má i v tomto případě docela jednoduchou ambici – pohled obrátit a ptát se, jak papír v jádru univerza funguje a jak jej ovlivňuje. Z toho důvodu je trienále také tematické a kurátorské – neaspiruje na přehledovost a není soutěžní. Ačkoli se soustředí na aktuální trendy, neopomíjí ani ty minulé: Na svět umění pohlíží synchronně.

Fotogalerie
Trienále

1/ Joanna Leszczyńska
2/ Gábor Koós
3/  Agata Gertchen
4/ Zdeněk Trs
5/ Ondřej Přibyl
6/ VUT Ústav experimentální tvorby
7/ Ádam Albert
8/ Karol Pomykała
9/ Áron Kútvölgyi-Szabó
10/ Jan Pamuła

Logo olomouckého Trienále
Logo olomouckého Trienále

Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc zavřeno
Muzeum moderního umění zavřeno
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Středa | 28. 10. 2020

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

8 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016