Rozlomená doba 1908-1928 | Avantgardy ve střední Evropě

Rok 1918 přinesl zásadní zlom v uspořádání střední Evropy. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik nových státních útvarů se podstatně dotkl vnějšího i vnitřního života jeho obyvatel a odrazil se také ve výtvarném umění: ovlivnil komunikaci umělců, zasáhl do jejich lidských a politických postojů, podílel se na proměně námětů a zrodu nových formálních přístupů.

Výstava Rozlomená doba se zaměřuje na zdroje a projevy této dramatické proměny v období zahrnujícím závěrečné desetiletí Rakouska-Uherska a úvodní desetiletí nástupnických států. Přihlíží také k dění v Berlíně, kde mnoho umělců nalezlo výstavní a publikační možnosti, a v Paříži, která pro ně stále zůstávala „městem světla“ a v níž mnozí autoři delší dobu žili nebo z jejích podnětů čerpali inspiraci. Uvnitř proměňujícího se společenského dění v Rakousku-Uhersku a následně v Československu, Maďarsku, Rakousku, Polsku a Jugoslávii se rozestřela hustá síť kontaktů, vytvářená samotnými umělci. Propojovala jednotlivá ohniska moderního umění, jako byla Vídeň, Budapešť, Praha, Krakov, Košice, Lublaň, Záhřeb, Bělehrad, Lvov, Bukurešť, Novi Sad. Spolupráce se uskutečňovala prostřednictvím putovních výstav, nejrůznějších časopisů.

Muzeum umění Olomouc, Mezinárodní centrum kultury v Krakově, Galerie města Bratislavy a Janus Pannonius Muzeum Pécs v projektu Rozlomená doba mapují podmínky a specifika vedoucí ke vzniku moderního umění v jednotlivých nástupnických zemích Rakouska-Uherska. Hlavní pobídkou vzniku projektu bylo vědomí stále trvající izolovanosti vlastních dějin umění od středoevropského kontextu a bytostná potřeba poznat kulturní dějiny v jednotlivých státech středoevropského teritoria jako základní podmínky hlubšího porozumění dějinám vlastním. Výstava Rozlomená doba bude v letech 2018 – 2020 představena v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku. Její součástí bude objevná monografická publikace mezinárodního kolektivu historiků umění ve čtyřech jazykových mutacích mapující v středoevropském kontextu období mezi léty 1908–1928. Nakladatelem knihy bude, ve spolupráci se zúčastněnými institucemi, Arbor vitae societas.

Výstavu slavnostně zahájil 20. 9. 2018 koncert krakovské filharmonie pod taktovkou světově proslulého skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého, který tak zároveň oslavil své pětaosmdesátiny. V olomouckém kostele Panny Marie Sněžné zaznělo Credo, jedno z jeho nejvýznamnějších děl. 

VÝSTAVA
Hlavní pořadatel: Muzeum umění Olomouc
Autor koncepce: Karel Srp, Lenka Bydžovská (Česká republika)
Spolupráce: Zsófia Kiss-Szemán (Slovensko), Monika Rydiger (Polsko), Éva Forgács (Maďarsko), György Várkonyi (Maďarsko), Steffen Eigl (Německo)
Koordinace projektu: Šárka Belšíková, Anežka Šimková
Spolupořadatelé: Mezinárodní centrum kultury v Krakově, Galéria mesta Bratislavy, Janus Pannonius Múzeum Pécs
Záštita: Výstavní projekt Rozlomená doba se koná pod záštitou předsedy Evropského parlamentu Antonia Tajaniho, ministrů kultury zemí V4 a Rakouska
Podpora projektu: Kreativní Evropa | Visegradský fond | Vlády a ministerstva kultury participujících zemí V4 a Rakouska
Překlady: Ladislav Nagy
Architektonické řešení: Miroslav Vavřina
Grafický design: Tereza Hejmová
Instalace: Martin Fišr, Jan Kutra, Jiří Miláček, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář
Projekce: Kamil Zajíček
Propagace: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
Edukační programy: Terezie Čermáková, David Hrbek, Petr Hudec, Hana Lamatová, Jana Macháčková, Marek Šobáň, Lenka Trantírková
Spolupráce na realizaci: Štěpánka Bieleszová, Ivo Binder, Bohdan Bloudek, Zdeněk Černý, Lenka Havelková, Zuzana Henešová, Klára Jeništová, Eva Jurečková, Zuzana Kaštovská, Miroslav Kindl, Hana Kostková, Barbora Kundračíková, Radek Látal, Marek Novák, Petr Oulehla, Sabina Prokschová, Gina Renotière, Dušan Sapara, Dalibor Sedlák, Eliška Sklenářová, Petr Šmalec, Vladimír Vaca, Helena Zápalková, Ondřej Zatloukal, Helena Zápalková, Ondřej Žák, Studio Trinity
Transport: Artex Art Services, Kunsttrans Praha, spol. s. r. o.
Zabezpečení výstavy: Trade Fides, a. s.


Termíny výstavy:
Muzeum umění Olomouc, 21. 9. 2018 – 27. 1. 2019
Międzynarodowe centrum kultury, Kraków, 5. 3. 2019 – 9. 6. 2019
Galéria mesta Bratislavy, 27. 6. 2019 – 30. 9. 2019
Janus Pannonius Múzeum, Pécs, 29. 11. 2019 – 1. 4. 2020 

ZÁŠTITU UDĚLILI:
Antonio Tajani,
předseda Evropského parlamentu
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, metropolita moravský
Antonín Staněk, ministr kultury České republiky a primátor statutárního města Olomouce
Piotr Gliński, ministr kultury a národního dědictví Polské republiky
Ľubica Laššáková, ministryně kultury Slovenské republiky
Péter Fekete, státní tajemník pro kulturu Ministerstva lidských zdrojů Maďarska
Gernot Blümel, spolkový ministr pro EU, umění, kulturu a média Rakouské republiky
Ladislav Okleštěk, hejtman Olomouckého kraje


Koncepce výstavy

Výstavu Rozlomená doba 1908 - 1928 tvoří dvanáct tématických celků. V Trojlodí návštěvníci uvidí díla rozčleněná v devíti oddílech, v Kabinetu na ně čekají další tři části, které se týkají zejména plakátů a časopisů. Salon pak patří edukačním aktivitám a Beseda se promění v promítací sál.

Trojlodí

A) Osamělé já

V letech 1908–1910 probíhal v umění významný proces vnitřního sebezpytování a otevírání se. Nosným žánrem se stal autoportrét a portrét jako výraz do sebe zahleděných stavů, vyjevujících skryté stránky psychiky. Vzněty expresionismu a fauvismu vyjadřovaly pocity moderního člověka: osamění, egocentrismus, sexualitu a narcismus

< Petar Dobrović, Vlastní podobizna (Dělník), 1913 (Moderna galerija, Zagreb)

> Bohumil Kubišta, Kuřák, 1910 (Národní galerie v Praze)

Victor Brauner, Petar Dobrović, Eugen von Kahler, János Kmetty, Oskar Kokoschka, Bohumil Kubišta, Ödön Márffy, Lajos Tihanyi, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy)

 

B) Očista

Protiváhu k autoportrétu představovalo znázornění ženských a mužských aktů ve volné přírodě, soustředěné v námětu koupání, jenž se výrazně prosadil ve středoevropském umění v letech 1909–1913. Jeho široký rozliv podnítil Paul Cézanne, který byl krátce po své smrti v roce 1906 jednoznačně prohlášen za „otce moderního malířství“.

 < Emil Filla, Jitro, 1911–12 (Národní galerie v Praze)

 > Csaba Vilmos Perlrott, Koupání chlapců, 1911 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs) 

Valéria Dénes, Emil Filla, Károly Kernstok, Bohumil Kubišta, Ödön Márffy, Vilmos Perlrott Csaba

 

C) Osudové gravitace

Mezi bolestným znázorněním sama sebe a odosobněným znázorněním druhého v podobě aktu, se rozevírala oblast duše, jež do výtvarného umění vnesla zájem o narativní námět. Umělci byli silně přitahováni filosofy, zejména Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem a psychologickými romány Fjodora Michajloviče Dostojevského či hrami Henrika Ibsena.

< Otto Gutfreund, Don Quiote, 1911–12 (Muzeum umění Olomouc)

> Max Oppenheimer, Snímání z kříže, 1913 (Wien Museum)

Josef Čapek, Emil Filla, Otto Gutfreund, János Kmetty, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Max Oppenheimer, Vilmos Perlrott, Csaba, Antonín Procházka

 

D) Řád forem

Rok 1912 byl zásadní pro rozvoj kubismu a jeho rozšíření po mnoha městech střední Evropy. Rychle zastínil fauvismus a expresionismus. Z vývojového hlediska byl dobovými autory považován za poslední a nejdůležitější novinku, v jejíchž intencích by se mělo tvořit. Střední Evropa byla pro přijetí kubismu připravena po umělecké i institucionální stránce. 

< Tadeusz Makowski, Běžící, 1912 (Muzeum Narodowe w Warszawie)

> Valéria Dénes, Ulice, 1913 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs)

Josef Čapek, Valéria Dénes, Emil Filla, Otto Gutfreund, János Kmetty, Tadeusz Makowski, Antonín Procházka, Imre Szobotka

 

E) Boje

První světové války přinesla podstatný předěl v osobních životech umělců, z nichž mnozí museli narukovat. Přestože činnost výtvarných umělců, nasazených na frontě, byla utlumena, někteří z nich bezprostředně nebo jen s mírným odstupem kresebně zaznamenávali scény ze zákopů.

< Béla Uitz, Sběrači mrtvých, 1916–1917(Szépművészeti Múzeum, Budapest és Magyar Nemzeti Galéria)

> Stanisław Ignacy Witkiewicz, Všeobecný zmatek, 1920 (Muzeum Narodowe w Krakowie)

Otto Gutfreund, Marcel Iancu/Janco, Anton Jasusch/Antal Jaszusch, Ludwig Heinrich Jungnickel, Andor/André Kertész, Stanisław Kubicki, Artúr Lakatos, Ladislav Medňanský / László Mednyánszky, László Moholy-Nagy, Béla Uitz, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy)

 

F) Člověk, město a stroj

Obnova moderního umění po roce 1918 probíhala ve znamení města a továrny. Průmyslová civilizace byla protežována na úkor venkova. Doznívající expresionismus, kubismus a futurismus odmítala mladší generace, hlásící se ke konstruktivismu. Předváleční zástupci moderního umění byli považováni téměř za „klasiky“, jejichž další vývoj po roce 1918 zpochybňovali mladší autoři přicházející s ostrými proklamacemi o stavbě nového světa a nutnosti překonat všechny předválečné ismy.

< August Černigoj, Kinoroman, 1926 (Slovenian Theatre Institute, Ljubljana)

> Josef Čapek, Fantomas, 1920 (soukromá sbírka, Praha)

Sándor Bortnyik, Josef Čapek, Ivan Čargo, Avgust Černigoj, Bedřich Feuerstein, František Foltýn, Otto Gutfreund, Béla Kádár, Erika Giovanna Klien, František Kupka, Rafał Małczewski, Otakar Mrkvička, Gyula Pap, Čedomil Plavšić, János Schadl, Josip Seissel (Jo Klek), Gejza/Géza Schiller, Henryk Streng (Marek Włodarski), Mieczysław Szcuka, Otakar Švec, Lajos Tihanyi, Béla Uitz, Andor Weininger

 

G) Lidé Slunce

Protipól k pocitům odcizení přinášela představa vzniku nového člověka, ocitajícího se na prahu nadcházející obrody humanismu. Vycházela ze vztahu ke slunci jako odvěkému zdroji života a energie. Na jedné straně stál Nový Adam a Nová Eva z Čapkovy hry RUR, roboti s lidskými vlastnostmi, na straně druhé se nacházeli první lidé na pomyslném úsvitu dějin, zastupovaní tančící či souložící dvojicí muže a ženy. Umělecké dílo shrnovalo představy o novém založení světa.

< Eugen Krón, Muž slunce I (Muži / Lidé), 1927 (Šarišská galéria, Prešov)

> Marianne (My) Ullmann, Apokalypsa, 1926 (Universität für angewandte Kunst Wien, Kunstsammlung und Archiv)

Alois Bílek, Anton Jasusch / Antal Jaszusch, Elisabeth Karlinsky-Scherfig, Erika Giovanna Klien, France Krajl, Eugen /Jenő Krón, Hans /János Mattis-Teutsch, János Schadl, Marianne/My Ullmann, August Zamoyski

 

H) Analogie přírody

Na cestě k přijetí abstraktního výrazu stála překážka – napodobení přírody. Moderní umění ji mělo překročit, aby dospělo ke své čistotě. Velkým protihráčem nepředmětného umění se ale staly abstraktní plány syntetického kubismu. Před moderním uměním se tak během dvacátých let otevřely tři cesty: syntetický kubismus představoval střední možnost mezi abstrakcí a surrealismem. Stal se z něj nakonec hlavní směr modernismu.

< Władysław Strzeminski, Zátiší 3, 1924 (Muzeum Sztuki w  Łodzi)

> Toyen, Fata morgana, 1926 (Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou)

 Maria Nicz-Borowiakowa,Kazimierz Podsadecki, Władysław Strzemiński, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen

 

I) Otevřený projekt

Po Říjnové revoluci v roce 1917 avantgarda svůj program vysloveně provazovala s komunistickými ideály a snahami o vybudování nového státního útvaru podle sovětského vzoru. Konstruktivismus se objevil ve všech středoevropských uměleckých střediscích jako obecně přijímaný jazyk levicového světonázoru. Abstraktní umění se tak po roce 1918 stalo díky konstruktivismu zdrojem budování nového světa.

< Andor Weininger, De Stilj composition, 1922/1962 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs)

> Katarzyna Kobro / Bolesław Utkin, Abstraktní socha 3, 1924 / rekonstrukce 1976 (Muzeum Sztuki w Łodzi)

Milko Bambič, Sándor Bortnyik, Avgust Černigoj, František Foltýn, Leon Chwistek, Vytautas Kairiūkštis, Lajos Kassák, Katarzyna Kobro, Stanisław Kubicki, František Kupka, František Matoušek, László Moholy-Nagy, Farkas Molnár, László Péri, Herbert Ploberger, Miroslav Ponc, Władysław Strzemiński, Wacław Karol Szpakowski, Sava Šumanović, Béla Uitz, Andor Weininger

 

Kabinet

J) Výzkumy

Na začátku dvacátých let vyhlásili nejprůraznější představitelé avantgardy konec umění v podobě závěsných obrazů a soch. Navrhovali nové možnosti, odpovídající modernímu životu, současným technologiím a požadavku sociální dostupnosti umělecké tvorby. Obraceli se ke strojové výrobě, za jejíž příklad uváděli tiskařský stroj, fotoaparát, filmovou kameru, promítací přístroj.

< László Moholy-Nagy, Malířství, fotografie, film (Malerei, Fotografie, Film), 1925, návrh obálky László Moholy-Nagy, Moravská galerie v Brně

> Karel Teige, Odjezd na Kythéru 1923–1924, koláž, tužka, tuš, papír, Galerie hlavního města Prahy

Henryk Berlewi, Sándor Bortnyik, Victor Brauner, Tytus Czyżewski, Avgust Černigoj, Jaromír Funke, Marcel Iancu /Janco, Lajos Kassák, Rafał Malczewski, Evžen Markalous, Ljubomir Micić, László Moholy-Nagy, Otakar Mrkvička, Jaroslav Rössler, Josip Seissel / Jo Klek, Mieczysław Szczuka, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen, Béla Uitz, Ilarie Voronca, Teresa Żarnower

 

K) Optická řeč

Mezi obory, na něž kladla avantgarda od poloviny dvacátých let zvláštní důraz, vynikala typografie sjednocující různorodé příspěvky do kompozičně propracovaného celku. Moderní publikace musela být přitažlivá a vizuálně sdělná, srozumitelná každému čtenáři. K dosažení takového účinku pomáhaly nejjednodušší výtvarné prvky, optické signály, sloužící jako mezinárodní jazyk, schopný vyjádřit charakter současné doby.

< Blok 1, 1924, č. 5, červenec, návrh obálky Teresa Żarnower, Galerie Berinson, Berlin

> ReD 1, 1927–1928, č. 3, prosinec 1927, návrh obálky Karel Teige s užitím vlastní typografické ilustrace ke knize Konstantina Biebla S lodí, jež dováží čaj a kávu, Východočeská galerie v Pardubicích

Sándor Bortnyik, Avgust Černigoj, Ľudovít Fulla, Lajos Kassák, Friedrich /Frederic Kiesler, Kazimierz Podsadecki, Zdeněk Rossmann, Miho Schön, Henryk Stażewski, Władysław Strzemiński, Mieczysław Szczuka, Karel Teige, Teresa Żarnower

 

L) Sdílený svět

Nástup mladé, radikálně naladěné umělecké generace, jež se ve středoevropských městech prosadila na začátku dvacátých let, s sebou přinesl vlnu nových uměleckých časopisů. O jejich vznik se většinou zasloužily výrazné osobnosti, které dokázaly inspirovat a někdy také programově usměrnit skupinové hnutí svých vrstevníků.

< Der Sturm 13, 1922, č. 9, září, obálka s linořezem Lászla Moholy-Nagye, Marinko Sudac collection, Zagreb

> Zwrotnica 1, 1922–1923, č. 3, listopad 1922, obálka s kresbou Zygmunta Waliszewského, Muzeum Narodowe w Warszawie

Dragan Aleksić, Victor Brauner, Zoltán Csuka, Mikuláš Galanda, Marcel Iancu/Janco, Lajos Kassák, El Lisickij / El Lissitzky, Max Hermann Maxy, Ljubomir Micić, László Moholy-Nagy, Farkas Molnár, Branko Ve Poljanski, Gejza/Géza Schiller, Władysław Strzemiński, Karel Teige

 

BESEDA

Kino Karla Teigeho

Besední sál se proměnil v kino. Návštěvníci se do něj dostanou přes část výstavy věnující se tehdejšímu filmu a těšit se mohou na ukázky z klasických snímků vzniklých v letech 1908–1928, které středoevropská avantgarda obdivovala a na něž reagovala, od grotesek po abstraktní snímky. Návštěvníci tak uvidí ukázky z filmů Charlieho Chaplina, Sergeje Ejzenštejna či Vikinga Eggelinga.

 

SALON

Lektorská místnost 

Je to vůbec poprvé, kdy se z výstavního prostoru Salonu stane jedna velká aktivní zóna, kterou má ve své gesci edukační oddělení Muzea umění Olomouc. Hlavním tématem zóny, která doplní výstavu Rozlomená doba 1908-1928. Avantgardy ve střední Evropě, je komunikace a tomu odpovídá vše, co v ní návštěvník nalezne – například netradičně zpracovanou časovou osu, inspirovanou motivem fotografického alba. Seznámí se s velkými dějinnými událostmi let 1908 až 1928, ale také s osobními příběhy této doby. Menší návštěvníci si mohou například postavit část železniční trati, a tak oživit rozměrnou mapu střední Evropy.

Dalším výrazným prvkem prostoru je na míru zbudované rozhlasové studio. Každý si bude moct zasednout k mikrofonu, na chvíli se stát rozhlasovým zprávařem a přečíst něco z připravených dobových rešerší. V nich najde informace ze světa politiky, kultury a různé populární rubriky, jako soudničky nebo záznamy o tom, který z cizinců se právě ubytoval v místním hotelu. A když už bude mluveného slova dost, může zaznít něco z jazzové či swingové hudby, která zde je zde také k dispozici.