Rozlomená doba 1908-1928

20. 9. 2018 - 27. 1. 2019
Muzeum moderního umění Olomouc | Trojlodí, Salon, Kabinet

Výstava, jakou střední Evropa ještě neviděla

Nástup nových technologií, vznik kubismu, hrůzy první světové války, rozpad Rakouska-Uherska i poválečný zrod nových uměleckých směrů nabízí návštěvníkům největší výstava v historii olomouckého Muzea moderního umění – Rozlomená doba 1908–1928 | Avantgardy ve střední Evropě.

„Výstava obsahuje přes 400 obrazů, soch, časopisů, knih, plakátů zapůjčených ze šesti desítek institucí z deseti evropských zemí,“ shrnuje nabídku Michal Soukup, ředitel Muzea umění Olomouc.

Návštěvníci se mohou těšit na díla stovky autorů, mezi nimiž jsou Emil Filla, František Kupka, Max Oppenheimer, Marianne (My) Ullmann, Oskar Kokoschka, László Moholy-Nagy, Lájos Kassák, Sándor Bortnyik, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy), Władysław Strzemiński, Eugen Krón, Anton Jaszusch, Josip Seissel (Jo Klek), Marcel Janco, Vytautas Kairiūkštis a mnoha dalších.

„Jde o naprosto výjimečný počin, který nemá ve střední Evropě obdobu,“ podotýká spoluautor výstavy Karel Srp.

Mnohá vystavovaná díla patří do stálých expozic ve „svých“ galeriích, a proto je téměř nemožné vidět je pohromadě. O to obtížnější je bylo do Olomouce získat. „Z jedinečné vzájemné konfrontace prezentovaných děl byli nadšeni i pracovníci zapůjčitelských institucí, kteří se účastnili instalace,“ podotýká kurátorka Šárka Belšíková.

Klíčový rok 1918

Data politických a kulturních dějin se často neprotínají, ale rok 1918 je výjimkou. Rok, kdy skončila první světová válka a rozpadla se mnohonárodnostní rakousko-uherská monarchie, lze označit za symbolický mezník i ve výtvarném umění – vytyčuje totiž prostupné rozhraní mezi dvěma desetiletími, která byla svou povahou protichůdná.

O prvním desetiletí (1908–1918) můžeme mluvit jako o převratném období, jež předurčilo základní východiska umělecké tvorby pro celé 20. století. Umění ztělesňovalo obsahy pramenící z vnitřního napětí osamělého jednotlivce nebo mířilo k řádu, k vyvrcholení formálního vývoje a nového vnímání světa v kubismu a abstrakci.

Na straně druhé se nachází zdánlivě harmonické desetiletí 1918–1928. Vznik samostatných národních států ve střední Evropě znamenal oficiální podporu pro národní kulturní reprezentaci. I přesto největší energii vnesla na uměleckou scénu nespokojená mladá generace, která po prožité válce toužila vybudovat jinou společnost.

Mladí umělci se politicky radikalizovali. Vliv na ně měla ruská Říjnové revoluce z roku 1917. Po vzoru sovětů následovaly pokusy o nastolení republik rad v Maďarsku, na Slovensku či v Bavorsku. Zejména v Maďarsku tyto snahy umělci hojně podporovali. „Avantgarda se ale nevázala na státní hranice, politické systémy, ekonomické základy. Před válkou jí šlo o změnu umění, po válce o změnu světa a života. Zlom mezi dvěma sledovanými desetiletími jasně vystihuje rozdíl mezi dvojím nosným pojetím avantgardy,“ vysvětluje Karel Srp.

V obou desetiletích zůstal avantgardě stejný nepřítel na umělecké, společenské a politické scéně – nejen konzervativní a akademické umění, ale i vnějškový modernismus, jenž zaznamenal široký rozvoj.

Nikoli avantgarda, ale avantgardy 

Současně je třeba mít na paměti, že sami umělci činní v letech 1908–1928 se k žádnému středoevropanství nehlásili. Považovali se za součást široké nadnárodní sítě, pokrývající v některých jejich představách celou planetu. Pohybovali se z místa na místo, vstřebávali a rozdávali podněty, účastnili se dění v Berlíně, navštěvovali Paříž, někdy i New York nebo Moskvu. Centrum bylo právě tam, kde žili, tvořili, připravovali výstavy a vydávali časopisy, ať šlo o Paříž či Novi Sad, ať si své působiště zvolili svobodně, nebo byli donuceni k exilu.

Avantgarda si v jednotlivých městech a zemích uchovávala odlišnosti a zároveň zůstávala mezinárodní. „Spíše než o jedné avantgardě je třeba uvažovat o souběhu místně odstíněných avantgard provázaných četnými programovými i osobními vztahy,“ vysvětluje Karel Srp.

Vůbec poprvé věnovalo Muzeum umění jednomu výstavnímu projektu celé patro své budovy. Těžiště Rozlomené doby spočívá ve výstavním sálu Trojlodí, kde převažují obrazy a sochy. Doplňují je expozice typografie, časopiseckých a knižních obálek, fotografické i plakátové tvorby v prostorách Kabinetu. Oživující součástí, která se prolíná celou expozicí, je projekce dokumentačních filmových záběrů. Sál Beseda patří promítání dobové filmové tvorby. Významnou součástí projektu jsou doprovodné programy pro veřejnost – edukační zóna je v prostoru Salonu, kde je výrazná časová osa, podlahu pokrývá velká mapa střední Evropy a k dispozici je i rozhlasové studio. 

Koncert, konference, edukace

Výstavu slavnostně zahájil koncert krakovské Filharmonie K. Szymanowského v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné pod taktovkou světově proslulého polského skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého, pro něhož je to byla svým zpúsobem i oslava pětaosmdesátin. Přes dvě stě hudebníků a zpěváků předneslo Penderckého skladbu Credo, za níž obdržel v roce 2001 Cenu Grammy za nejlepší sborové dílo. 

Součástí rozsáhlého projektu "Rozlomená doba" byla také mezinárodní umělecko-historická konference Zrod soudobého Středoevropana na zámku v Kroměříži. Renomovaní čeští i zahraniční historici zde ve dnech 19. - 21. 9. 2018 přednášeli a diskutovali o kořenech moderní občanské společnosti ve středoevropském prostoru. 

Velmi důležité jsou také edukační aktivity spojené s výstavou a konferencí, díky nimž muzeum uspělo v dotačním programu Kreativní Evropa s projektem Art & Contemporary Me. Středoškoláci z Olomouce, Bratislavy, Krakova a Pécse díky němu mohou zkoumat a diskutovat, jak se vyvíjely a měnily pohledy Čechů, Slováků, Poláků či Maďarů na posledních deset let Rakouska-Uherska a na první desetiletí jeho tzv. nástupnických států a jak tuto dobu i její umění vnímají (nejen) mladí lidé dnes. "Mezinárodní vzdělávací program vznikl s cílem nastartovat mezikulturní dialog o sdíleném kulturním dědictví v Evropě mezi studenty, odborníky a laickou veřejností jako rovnocennými partnery,“ uvedla koordinátorka projektu Jana Macháčková.  

VÝSTAVA
Hlavní pořadatel:
 Muzeum umění Olomouc
Autoři koncepce: Karel Srp, Lenka Bydžovská (Česká republika)
Spolupráce: Zsófia Kiss-Szemán (Slovensko), Monika Rydiger (Polsko), György Várkonyi (Maďarsko), Steffen Eigl (Německo), Erwin Kessler (Rumunsko) 
Koordinace projektu: Šárka Belšíková, Anežka Šimková
Spolupořadatelé: Mezinárodní centrum kultury v Krakově, Galéria mesta Bratislavy, Janus Pannonius Múzeum Pécs
Podpora projektu: Kreativní Evropa | Visegradský fond | Vlády a ministerstva kultury participujících zemí V4 a Rakouska
Termíny výstavy:
Muzeum umění Olomouc, 20. 9. 2018 – 27. 1. 2019
Międzynarodowe centrum kultury, Kraków, 5. 3. 2019 – 9. 6. 2019
Galéria mesta Bratislavy, 27. 6. 2019 – 30. 9. 2019
Janus Pannonius Múzeum, Pécs, 29. 11. 2019 – 1. 4. 2020

ZÁŠTITU UDĚLILI:
Antonio Tajani, předseda Evropského parlamentu
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, metropolita moravský
Antonín Staněk, ministr kultury České republiky a primátor statutárního města Olomouce
Piotr Gliński, ministr kultury a národního dědictví Polské republiky
Ľubica Laššáková, ministryně kultury Slovenské republiky
Péter Fekete, státní tajemník pro kulturu Ministerstva lidských zdrojů Maďarska
Gernot Blümel, spolkový ministr pro EU, umění, kulturu a média Rakouské republiky
Ladislav Okleštěk, hejtman Olomouckého kraje