O výstavě

Rozlomená doba 1908-1928 | Avantgardy ve střední Evropě

21. 9. 2018 - 27. 1. 2019
Muzeum moderního umění Olomouc | Trojlodí, Salon, Kabinet

Výstava Rozlomená doba je součástí mezinárodního projektu ArtCoMe zaměřeného na silnou a jedinečnou zkušenost jednotlivce s uměleckými díly. Tuto zkušenost primárně zprostředkovává společná tvůrčí činnost publika s odborníky, narušující hranici mezi tzv. laickým a profesionálním uměním. Projekt zahrnuje kromě zmíněné výstavy také mezinárodní vzdělávací program pro studenty a jejich mentory, odbornou publikaci a národní vzdělávací programy. Na jeho počátku stojí mezinárodní odborná konference Zrod soudobého Středoevropana. ArtCoMe tak tvoří jednu část a perspektivu rozsáhlejšího projektu, který se soustřeďuje na sociální, politické a kulturní změny závěrečného desetiletí Rakouska-Uherska a prvního desetiletí jeho nástupnických států slavících v roce 2018 Evropský rok kulturního dědictví.

Rok 1918 přinesl zásadní zlom v uspořádání střední Evropy. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik nových státních útvarů se podstatně dotkl vnějšího i vnitřního života jeho obyvatel a odrazil se také ve výtvarném umění: ovlivnil komunikaci umělců, zasáhl do jejich lidských a politických postojů, podílel se na proměně námětů a zrodu nových formálních přístupů.

Výstava Rozlomená doba se zaměří na zdroje a projevy této dramatické proměny v období zahrnujícím závěrečné desetiletí Rakouska-Uherska a úvodní desetiletí nástupnických států. Přihlédne k dění v Berlíně, kde mnoho umělců nalezlo výstavní a publikační možnosti, a v Paříži, která pro ně stále zůstávala „městem světla“ a v níž mnozí autoři delší dobu žili nebo z jejích podnětů čerpali inspiraci. Uvnitř proměňujícího se společenského dění v Rakousku-Uhersku a následně v Československu, Maďarsku, Rakousku, Polsku a Jugoslávii se rozestřela hustá síť kontaktů, vytvářená samotnými umělci. Propojovala jednotlivá ohniska moderního umění, jako byla Vídeň, Budapešť, Praha, Krakov, Košice, Lublaň, Záhřeb, Bělehrad, Lvov, Bukurešť, Novi Sad. Spolupráce se uskutečňovala prostřednictvím putovních výstav, nejrůznějších časopisů.

Muzeum umění Olomouc, Mezinárodní centrum kultury v Krakově, Galerie města Bratislavy a Janus Pannonius Muzeum Pécs v projektu Rozlomená doba mapují podmínky a specifika vedoucí ke vzniku moderního umění v jednotlivých nástupnických zemích Rakouska-Uherska. Hlavní pobídkou vzniku projektu bylo vědomí stále trvající izolovanosti vlastních dějin umění od středoevropského kontextu a bytostná potřeba poznat kulturní dějiny v jednotlivých státech středoevropského teritoria jako základní podmínky hlubšího porozumění dějinám vlastním. Výstava Rozlomená doba bude v letech 2018 – 2020 představena v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku. Její součástí bude objevná monografická publikace mezinárodního kolektivu historiků umění ve čtyřech jazykových mutacích mapující v středoevropském kontextu období mezi léty 1908–1928. Nakladatelem knihy bude, ve spolupráci se zúčastněnými institucemi, Arbor vitae societas.

Výstavu slavnostně zahájí 20. 9. 2018 v 17 hodin koncert krakovské filharmonie pod taktovkou světově proslulého skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého, který tak zároveň oslaví své pětaosmdesátiny. V olomouckém kostele Panny Marie Sněžné zazní jedno z nejvýznamnějších Pendereckého děl Credo

VÝSTAVA
Hlavní pořadatel:
Muzeum umění Olomouc
Autor koncepce: Karel Srp, Lenka Bydžovská (Česká republika)
Spolupráce: Zsófia Kiss-Szemán (Slovensko), Monika Rydiger (Polsko), György Várkonyi (Maďarsko), Steffen Eigl (Německo), Erwin Kessler (Rumunsko) 
Koordinace projektu: Šárka Belšíková, Anežka Šimková
Spolupořadatelé: Mezinárodní centrum kultury v Krakově, Galéria mesta Bratislavy, Janus Pannonius Múzeum Pécs
Podpora projektu: Kreativní Evropa | Visegradský fond | Vlády a ministerstva kultury participujících zemí V4 a Rakouska
Termíny výstavy:
Muzeum umění Olomouc, 21. 9. 2018 – 27. 1. 2019
Międzynarodowe centrum kultury, Kraków, 5. 3. 2019 – 9. 6. 2019
Galéria mesta Bratislavy, 27. 6. 2019 – 30. 9. 2019
Janus Pannonius Múzeum, Pécs, 29. 11. 2019 – 1. 4. 2020

ZÁŠTITU UDĚLILI:
Antonio Tajani,
předseda Evropského parlamentu
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, metropolita moravský
Antonín Staněk, ministr kultury České republiky a primátor statutárního města Olomouce
Piotr Gliński, ministr kultury a národního dědictví Polské republiky
Ľubica Laššáková, ministryně kultury Slovenské republiky
Péter Fekete, státní tajemník pro kulturu Ministerstva lidských zdrojů Maďarska
Gernot Blümel, spolkový ministr pro EU, umění, kulturu a média Rakouské republiky
Ladislav Okleštěk, hejtman Olomouckého kraje


Zajímavosti

Český sochař bojoval za Francii, Francouzi ho zavřeli do zajateckého tábora



Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-1912, Muzeum umění Olomouc

Světoznámý sochař Otto Gutfreund (1889 – 1927) bojoval v 1. světové válce za Francii v rotě „smrti“, ale skončil ve francouzském zajateckém táboře. Chtěl válčit dál, ale francouzští úředníci jej pasovali na nepřátelského Rakušáka.

Sochařské náčiní vyměnil za zbraň, inspirující umělecké prostředí Paříže za válečné zákopy. Bez jakéhokoliv výcviku, bez bojových zkušeností vstoupil sochař Otto Gutfreund dobrovolně do francouzské cizinecké legie, aby se v první československé zahraniční jednotce ve Francii - rotě Nazdar - zúčastnil bojů na řece Sommě, L’Artois a v Champagni. Většina příslušníků jednotky padla u Arrasu a celý prapor byl rozpuštěn, a tak na podzim roku 1915 podepsal žádost o začlenění do francouzské armády. V žádosti mimo jiné stálo: „Považujete-li nás za Rakušany, pak s námi jednejte jako s Rakušany.“ Francouzští úředníci si to vyložili po svém: spolu s dalšími podepsanými byl obviněn ze vzpoury a až do konce války vězněn v zajateckém táboře.

Životní příběh Otty Gutfreunda kopíruje osudy celé generace umělců, do jejichž tvorby zasáhla válka a následující politické změny včetně vzniku nových států.

Ve dvaceti letech Guttfreund přesídlil do Paříže, kde se „nakazil“ kubismem. Byl jedním z prvních, kteří systematicky rozvíjeli kubistické postupy v sochařství. Právě v této době, v letech 1911 – 1912, vznikla socha Úzkost, která je klíčovým dílem českého umění dvacátého století a tvoří také významný milník na cestě od expresionismu ke kubistickému výtvarnému jazyku i v celoevropském kontextu. Právě toto dílo je součástí výstavy Rozlomená doba 1908 - 1928 | Avantgardy ve střední Evropě, kterou můžete navštívit od 21. 9. 2018 v Muzeu umění Olomouc.

Gutfreund se po válce vrátil do Československa, přiklonil se k civilismu, sociálním otázkám a „magickému realismu“, v němž je kubismus přítomen především jako princip svobodného umění. Věnoval se plastice ve veřejném prostoru (pomník Babička Boženy Němcové v Ratibořicích, výzdoba atiky paláce Škodových závodů v Praze). V roce 1926 byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale o rok později tragicky utonul ve Vltavě.

Právě díky uplatňování formálních a myšlenkových kubistických postupů v sochařské tvorbě lze umělecký odkaz Otto Gutfreunda považovat za jeden z nejvýznamnějších českých vkladů do světového kulturního dědictví.


Koncepce výstavy

Výstavu Rozlomená doba 1908 - 1928 tvoří dvanáct tématických celků. V Trojlodí návštěvníci uvidí díla rozčleněná v devíti oddílech, v Kabinetu na ně čekají další tři části, které se týkají zejména plakátů a časopisů. Salon pak patří edukačním aktivitám a Beseda se promění v promítací sál.

TROJLODÍ 

A) Osamělé já

V letech 1908–1910 probíhal v umění významný proces vnitřního sebezpytování a otevírání se. Nosným žánrem se stal autoportrét a portrét jako výraz do sebe zahleděných stavů, vyjevujících skryté stránky psychiky. Vzněty expresionismu a fauvismu vyjadřovaly pocity moderního člověka: osamění, egocentrismus, sexualitu a narcismus.

< Ödön Márffy, Chlapec a dívka na zelené lavičce, 1908 (Kiselbach Gallery, Budapest)

> Bohumil Kubišta, Kuřák, 1910 (Národní galerie v Praze)

 

Victor Brauner, Petar Dobrović, Eugen von Kahler, János Kmetty, Oskar Kokoschka, Bohumil Kubišta, Ödön Márffy, Lajos Tihanyi, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy)

B) Očista

Protiváhu k autoportrétu představovalo znázornění ženských a mužských aktů ve volné přírodě, soustředěné v námětu koupání, jenž se výrazně prosadil ve středoevropském umění v letech 1909–1913. Jeho široký rozliv podnítil Paul Cézanne, který byl krátce po své smrti v roce 1906 jednoznačně prohlášen za „otce moderního malířství“.

< Emil Filla, Jitro, 1911–12 (Národní galerie v Praze)

> Csaba Vilmos Perlrott, Koupání chlapců, 1911 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs) 

Valéria Dénes, Emil Filla, Károly Kernstok, Bohumil Kubišta, Ödön Márffy, Vilmos Perlrott Csaba

C) Osudové gravitace

Mezi bolestným znázorněním sama sebe a odosobněným znázorněním druhého v podobě aktu, se rozevírala oblast duše, jež do výtvarného umění vnesla zájem o narativní námět. Umělci byli silně přitahováni filosofy, zejména Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem a psychologickými romány Fjodora Michajloviče Dostojevského či hrami Henrika Ibsena.

< Otto Gutfreund, Don Quiote, 1911–12 (Muzeum umění Olomouc)

> Max Oppenheimer, Snímání z kříže, 1913 (Wien Museum)

Josef Čapek, Emil Filla, Otto Gutfreund, János Kmetty, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Max Oppenheimer, Vilmos Perlrott, Csaba, Antonín Procházka

D) Řád forem

Rok 1912 byl zásadní pro rozvoj kubismu a jeho rozšíření po mnoha městech střední Evropy. Rychle zastínil fauvismus a expresionismus. Z vývojového hlediska byl dobovými autory považován za poslední a nejdůležitější novinku, v jejíchž intencích by se mělo tvořit. Střední Evropa byla pro přijetí kubismu připravena po umělecké i institucionální stránce. 

< Tadeusz Makowski, Běžící, 1912 (Muzeum Narodowe w Warszawie)

> Valéria Dénes, Ulice, 1913 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs)

Josef Čapek, Valéria Dénes, Emil Filla, Otto Gutfreund, János Kmetty, Tadeusz Makowski, Antonín Procházka, Imre Szobotka

 E) Boje

Vypuknutí první světové války přerušilo umělecké spory o kubismus a přineslo podstatný předěl v osobních životech umělců, z nichž mnozí museli narukovat. Přestože činnost výtvarných umělců, nasazených na frontě, byla nutně utlumena, někteří z nich bezprostředně nebo jen s mírným odstupem kresebně zaznamenávali scény ze zákopů, výbuchy granátů, přenášení raněných.

< Anton Jaszusch, Příšery války, 1922-1924 (Zoya Gallery, Bratislava)

> Stanisław Ignacy Witkiewicz, Všeobecný zmatek, 1920 (Muzeum Narodowe w Krakowie)

Otto Gutfreund, Marcel Iancu/Janco, Anton Jasusch/Antal Jaszusch, Ludwig Heinrich Jungnickel, Andor/André Kertész, Stanisław Kubicki, Artúr Lakatos, Ladislav Medňanský / László Mednyánszky, László Moholy-Nagy, Béla Uitz, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy)

 F) Člověk, město a stroj

Rychlá obnova moderního umění po roce 1918 probíhala ve znamení města a továrny. Průmyslová civilizace byla protežována na úkor venkovského života. Doznívající expresionismus, kubismus a futurismus rychle odmítala mladší generace, hlásící se především ke konstruktivismu. Předváleční zástupci moderního umění již byli považováni téměř za „klasiky“, jejichž další vývoj po roce 1918 zpochybňovali mladší autoři přicházející s ostrými proklamacemi o stavbě nového světa a nutnosti překonat všechny předválečné ismy.

< August Černigoj, Kinoroman, 1926 (Slovenian Theatre Institute, Ljubljana)

> Josef Čapek, Fantomas, 1920 (soukromá sbírka, Praha)

Sándor Bortnyik, Josef Čapek, Ivan Čargo, Avgust Černigoj, Bedřich Feuerstein, František Foltýn, Otto Gutfreund, Béla Kádár, Erika Giovanna Klien, František Kupka, Rafał Małczewski, Otakar Mrkvička, Gyula Pap, Čedomil Plavšić, János Schadl, Josip Seissel (Jo Klek), Gejza/Géza Schiller, Henryk Streng (Marek Włodarski), Mieczysław Szcuka, Otakar Švec, Lajos Tihanyi, Béla Uitz, Andor Weininger

G) Lidé Slunce

Protipól k pocitům odcizení přinášela představa vzniku nového člověka, ocitajícího se na prahu nadcházející obrody humanismu. Vycházela ze vztahu ke slunci jako odvěkému zdroji života a energie. Na jedné straně stál Nový Adam a Nová Eva z Čapkovy hry RUR, roboti s lidskými vlastnostmi, na straně druhé se nacházeli první lidé na pomyslném úsvitu dějin, zastupovaní tančící či souložící dvojicí muže a ženy. Umělecké dílo shrnovalo představy o novém založení světa.

< Eugen Krón, Muž slunce I (Muži / Lidé), 1927 (Šarišská galéria, Prešov)

> Marianne (My) Ullmann, Apokalypsa, 1926 (Universität für angewandte Kunst Wien, Kunstsammlung und Archiv)

Alois Bílek, Anton Jasusch / Antal Jaszusch, Elisabeth Karlinsky-Scherfig, Erika Giovanna Klien, France Krajl, Eugen /Jenő Krón, Hans /János Mattis-Teutsch, János Schadl, Marianne/My Ullmann, August Zamoyski

H) Analogie přírody

Na cestě k úplnému přijetí abstraktního výrazu stála překážka – napodobení přírody. Moderní umění ji mělo překročit, aby dospělo ke své čistotě. Velkým protihráčem nepředmětného umění se ale staly abstraktní plány syntetického kubismu, jejichž obrysové linie si stále udržovaly vztah s vnější realitou. Před moderním uměním se tak během dvacátých let otevřely tři cesty: syntetický kubismus představoval střední možnost mezi abstrakcí a surrealismem. Stal se z něj nakonec hlavní směr modernismu.

< Władysław Strzeminski, Zátiší 3, 1924 (Muzeum Sztuki w  Łodzi)

> Toyen, Fata morgana, 1926 (Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou)

Maria Nicz-Borowiakowa,Kazimierz Podsadecki, Władysław Strzemiński, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen

I) Otevřený projekt

Po Říjnové revoluci v roce 1917 avantgarda svůj program vysloveně provazovala s komunistickými ideály a snahami o vybudování nového státního útvaru podle sovětského vzoru. Konstruktivismus se objevil ve všech středoevropských uměleckých střediscích jako obecně přijímaný jazyk levicového světonázoru. Abstraktní umění se tak po roce 1918 stalo díky konstruktivismu zdrojem budování nového světa.

< Andor Weininger, De Stilj composition, 1922/1962 (Janus Pannonius Múzeum, Pécs)

> Katarzyna Kobro / Bolesław Utkin, Abstraktní socha 3, 1924 / rekonstrukce 1976 (Muzeum Sztuki w Łodzi)

Milko Bambič, Sándor Bortnyik, Avgust Černigoj, František Foltýn, Leon Chwistek, Vytautas Kairiūkštis, Lajos Kassák, Katarzyna Kobro, Stanisław Kubicki, František Kupka, František Matoušek, László Moholy-Nagy, Farkas Molnár, László Péri, Herbert Ploberger, Miroslav Ponc, Władysław Strzemiński, Wacław Karol Szpakowski, Sava Šumanović, Béla Uitz, Andor Weininger 

KABINET

J) Výzkumy

Na začátku dvacátých let vyhlásili nejprůraznější představitelé avantgardy konec umění v podobě závěsných obrazů a soch. Navrhovali nové možnosti, odpovídající modernímu životu, současným technologiím a požadavku sociální dostupnosti umělecké tvorby. Obraceli se ke strojové výrobě, za jejíž příklad uváděli tiskařský stroj, fotoaparát, filmovou kameru, promítací přístroj.

< László Moholy-Nagy, Malířství, fotografie, film (Malerei, Fotografie, Film), 1925, návrh obálky László Moholy-Nagy, Moravská galerie v Brně

> Karel Teige, Odjezd na Kythéru 1923–1924, koláž, tužka, tuš, papír, Galerie hlavního města Prahy

Henryk Berlewi, Sándor Bortnyik, Victor Brauner, Tytus Czyżewski, Avgust Černigoj, Jaromír Funke, Marcel Iancu /Janco, Lajos Kassák, Rafał Malczewski, Evžen Markalous, Ljubomir Micić, László Moholy-Nagy, Otakar Mrkvička, Jaroslav Rössler, Josip Seissel / Jo Klek, Mieczysław Szczuka, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen, Béla Uitz, Ilarie Voronca, Teresa Żarnower

K) Optická řeč

Mezi obory, na něž kladla avantgarda od poloviny dvacátých let zvláštní důraz, vynikala typografie sjednocující různorodé příspěvky do kompozičně propracovaného celku. Moderní publikace musela být přitažlivá a vizuálně sdělná, srozumitelná každému čtenáři. K dosažení takového účinku pomáhaly nejjednodušší výtvarné prvky, optické signály, sloužící jako mezinárodní jazyk, schopný vyjádřit charakter současné doby.

< Blok 1, 1924, č. 5, červenec, návrh obálky Teresa Żarnower, Galerie Berinson, Berlin

> ReD 1, 1927–1928, č. 3, prosinec 1927, návrh obálky Karel Teige s užitím vlastní typografické ilustrace ke knize Konstantina Biebla S lodí, jež dováží čaj a kávu, Východočeská galerie v Pardubicích

Sándor Bortnyik, Avgust Černigoj, Ľudovít Fulla, Lajos Kassák, Friedrich /Frederic Kiesler, Kazimierz Podsadecki, Zdeněk Rossmann, Miho Schön, Henryk Stażewski, Władysław Strzemiński, Mieczysław Szczuka, Karel Teige, Teresa Żarnower

L) Sdílený svět

Nástup mladé, radikálně naladěné umělecké generace, jež se ve středoevropských městech prosadila na začátku dvacátých let, s sebou přinesl vlnu nových uměleckých časopisů. O jejich vznik se většinou zasloužily výrazné osobnosti, které dokázaly inspirovat a někdy také programově usměrnit skupinové hnutí svých vrstevníků.

< Der Sturm 13, 1922, č. 9, září, obálka s linořezem Lászla Moholy-Nagye, Marinko Sudac collection, Zagreb

> Zwrotnica 1, 1922–1923, č. 3, listopad 1922, obálka s kresbou Zygmunta Waliszewského, Muzeum Narodowe w Warszawie

Dragan Aleksić, Victor Brauner, Zoltán Csuka, Mikuláš Galanda, Marcel Iancu/Janco, Lajos Kassák, El Lisickij / El Lissitzky, Max Hermann Maxy, Ljubomir Micić, László Moholy-Nagy, Farkas Molnár, Branko Ve Poljanski, Gejza/Géza Schiller, Władysław Strzemiński, Karel Teige

BESEDA - biograf

Besední sál se promění v kino. Návštěvníci se do něj dostanou přes část výstavy věnující se tehdejšímu filmu a těšit se mohou na ukázky z klasických snímků vzniklých v letech 1908–1928, které středoevropská avantgarda obdivovala a na něž reagovala, od grotesek po abstraktní snímky. Návštěvníci tak uvidí ukázky z filmů Charlieho Chaplina, Sergeje Ejzenštejna či Vikinga Eggelinga.

SALON - lektorská místnost 

Je to vůbec poprvé, kdy se z výstavního prostoru Salonu stane jedna velká aktivní zóna, kterou má ve své gesci edukační oddělení Muzea umění Olomouc. Hlavním tématem zóny, která doplní výstavu Rozlomená doba 1908-1928. Avantgardy ve střední Evropě, je komunikace a tomu odpovídá vše, co v ní návštěvník nalezne – například netradičně zpracovanou časovou osu, inspirovanou motivem fotografického alba. Seznámí se s velkými dějinnými událostmi let 1908 až 1928, ale také s osobními příběhy této doby. Menší návštěvníci si mohou například postavit část železniční trati, a tak oživit rozměrnou mapu střední Evropy.

Dalším výrazným prvkem prostoru je na míru zbudované rozhlasové studio. Každý si bude moct zasednout k mikrofonu, na chvíli se stát rozhlasovým zprávařem a přečíst něco z připravených dobových rešerší. V nich najde informace ze světa politiky, kultury a různé populární rubriky, jako soudničky nebo záznamy o tom, který z cizinců se právě ubytoval v místním hotelu. A když už bude mluveného slova dost, může zaznít něco z jazzové či swingové hudby, která zde je zde také k dispozici.

 


Koncert Krzysztofa Pendereckého

Krzysztof Penderecki (*1933), polský skladatel klasické hudby a oper, jeden z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století.

Olomouckou výstavu Rozlomená doba 1908 - 1928 zahájil 20. září slavnostní koncert krakovské Filharmonie Karola Szymanowského pod taktovkou legendy světové hudební scény Krzysztofa Pendereckého. Jeho vystoupení v kostele Panny Marie Sněžné bylo také zahajovacím koncertem jubilejního 25. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby.

„V kostele Panny Marie Sněžné jsou nádherné prostory,“ uvedla sbormistryně Teresa Majka-Pacanek, která Olomouc navštívila společně s ředitelem krakovské filharmonie Bogdanem Toszou. "Pan Pendercki bude nadšený," doplnila na adresu dirigenta, pro něhož bude vystoupení oslavou letošních pětaosmdesátin. 

Pro koncert bude nutné vyrobit speciální pódium o rozloze zhruba padesáti metrů čtverečních, tak aby se na něj vešlo zhruba sto padesát hudebníků a zpěváků. Už na začátku května, tak architekt řešil, jak by pódium mělo vypadat.

Krzysztof Penderecki uvede v Olomouci společně s Krakovskou filharmonií, smíšeným a chlapeckým sborem svou světoznámou skladbu Credo, za níž obdržel v roce 2001 Cenu Grammy za nejlepší sborové dílo.

Podzimní festival duchovní hudby 2018 

Koncert krakovské filharmonie zahajuje Podzimní festival duchovní hudby Olomouc, který již více než čtvrtstoletí přináší na přelomu září a října do duchovních prostor v Olomouci přehlídku pokladů evropské duchovní hudby. Díky tomu se zařadil mezi respektované hudební události v České republice. Program čerpá z bohatství odkazu hudební kultury od středověku po současnost s tím, že se festival již od počátku zaměřil na velká oratorní a kantátová díla nejvýznamnějších evropských skladatelů.

Na posluchače čeká i řada dalších pozoruhodných koncertů. Výročí vzniku republiky v roce 1918 připomene rozsáhlé dílo Josefa Bohuslava Foerstera Svatý Václav, op. 140 (7. 10.), v kterém vedle orchestru účinkuje i dětský a smíšený sbor a řada sólistů. Dílo mělo premiéru v roce 1929 a vzhledem k velkému interpretačnímu aparátu je provozováno jen velmi málo. Uvedení této mimořádné skladby bude proto přenášet rozhlas i televize.

Z velkých oratorních děl zazní i posluchačsky mimořádně oblíbené Requiem Giuseppe Verdiho (19. 10.), které je ozdobou jakéhokoliv festivalu a v české premiéře i skladba Stabat Mater žijícího velmi úspěšného anglického skladatele Karla Jenkinse (23. 9.). Žánrově netradiční bude autorský projekt varhanice a zpěvačky Katty, která vystoupí  v samostatném autorském večeru podpořena i světelným designem (30. 9.). Na festivalu zazní i hudba baroka a renesance, která programově souvisí s městem, v kterém je festival pořádán.


Mezinárodní konference v Kroměříži

Zrod soudobého Středoevropana

Dlouhé období let 1848 až 2018 přehlédne mezinárodní umělecko-historická konference Zrod soudobého Středoevropana, kterou na Arcibiskupském zámku v Kroměříži pořádá 19. – 21. září 2018 Univerzita Palackého, Národní památkový ústav, Muzeum umění Olomouc a město Kroměříž. Přednášející budou mluvit o otázkách postupného formování občanské společnosti, přístupech k jejímu studiu, sociální problematice, odrazech ve výtvarném umění a budou mít i přesah do sociologie či politologie. Mezníky konference tvoří rok, ve kterém se do Kroměříže přesunulo první ústavodárné shromáždění ve střední Evropě, a letošní rok, který Evropský parlament vyhlásil rokem Evropského kulturního dědictví. Záštitu nad konferencí převzal předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani, který přislíbil i osobní účast.

„Těžiště většiny historických referátů bude ležet v takzvaném dlouhém 19. století, zejména v jeho druhé polovině, kdy se v důsledku převratných ekonomických, sociálních a politických změn rodila současná občanská společnost,“ vysvětluje docent Michael Viktořík, vedoucí sekce nejnovějších dějin na katedře historie olomoucké filozofické fakulty. „Právě v tomto období vznikla a rozvíjela se celá řada stereotypů a mýtů, ale i celá řada ,-ismů‘, které jsou integrální součástí naší přítomnosti. Většina příspěvků se bude z různých úhlů věnovat těmto stále aktuálním a důležitým tématům, jako jsou nacionalismus, sociální otázka, emancipace nebo česko-německé vztahy. Dvacáté století není pochopitelné bez studia století devatenáctého,“ vysvětluje Viktořík.

Konference se zúčastní přední čeští historikové a historičky obecných dějin i dějin umění. Společně budou hledat v minulosti paralely a analogie se současností. „Příspěvky věnované vzniku moderních národů – českého, slovenského, maďarského – a států či formování moderní občanské společnosti doplní pohledy zahraničních odborníků: pařížské profesorky Catherine Horel, rakouského historika Lothara Höbelta, bývalého rakouského vicekancléře Erharda Buseka či amerického historika umění Stevena Mansbacha,“ osvětluje historik Jan Stejskal z Filozofické fakulty UP. „Všechny přednášky jsou určeny pro širokou odbornou veřejnost. Přestože se příspěvky budou zabývat složitými a mnohdy také konfrontačními tématy, snahou přednášejících bude je podat z nadhledu stravitelnou formou. Součástí vystoupení zahraničních účastníků bude simultánní překlad do češtiny, aby nebyla případná neznalost jazyka zbytečnou bariérou,“ říká docent Stejskal.

Účastníci konference se zaměří především na různé aspekty formující se občanské společnosti, a to nejen v kontextu národních hnutí a demokratizace společnosti, ale i industrializace a s tím související sociální otázkou. „Stranou nezůstane ani osobnost Františka Palackého a samotné Kroměříže, kde došlo k pokusu řešit soužití národů habsburské říše ústavní, mírumilovnou cestou na principech konstituční monarchie. Jsme přesvědčeni, že si dnešní doba klade otázky, které nejsou nepodobné těm, které si kladli naši předkové v Kroměříži – totiž že je pro malý národ smysluplné existovat ve větším celku, který vyznává svobodu a ctí právo a ústavní zvyklosti,“ dodává Jan Stejskal. 

Zájemci o účast na konferenci se mohou hlásit na Michael.Viktorik@upol.cz do 7. 9. 2018

Na mezinárodní konferenci navazují v Kroměříži kulturní akce pro veřejnost:

Středa 19. 9. 2018, 19.30
koncert Na plese národů Rakouska-Uherska
Filharmonie Bohuslava Martinů a taneční soubor Hradišťan
Květná zahrada - Velký skleník

Pátek 21. 9. 2018, 19.00
koncert Sinfonia Fišeriana
Filharmonie Bohuslava Martinů 
Dům kultury v Kroměříži

Program účastníků konference v Kroměříži najdete ZDE | Anotace k jednotlivým přednáškam najdete ZDE

 


Partneři projektu

Hlavní pořadatel:

Muzeum umění Olomouc

Patří v České republice k nejvýznamnějším paměťovým institucím. Bylo založeno v roce 1951. Sídlí ve třech objektech, v nichž jsou shromážděny sbírky starého, moderního i současného umění. Spravuje téměř 200 000 exponátů Arcibiskupství olomouckého a vlastních sbírkových předmětů. Krátkodobé výstavy i dlouhodobé expozice představují výtvarnou kulturu od nejstarších dob po současnost. Zřizovatelem Muzea umění Olomouc je Ministerstvo kultury České republiky.

Muzeum umění Olomouc, Denisova 47, 771 11 Olomouc, +420 585 514 111, info@muo.cz, MAPA

Spolupořadatelé:

 Międzynarodowe centrum kultury, Kraków

Mezinárodní centrum kultury bylo založeno v roce 1991. Posláním instituce je podpora kulturní integrace v Evropě a ochrana jejího kulturního dědictví. Instituce se zaměřuje na teorii kulturního dědictví, filozofii a správu kulturního dědictví, paměť, identitu, kulturní prostor, umění a dědictví střední Evropy, dialog mezi kulturami, město jako zrcadlo civilizace, kulturní politiku a ekonomii kultury. V rámci své činnosti pořádá mj. výstavy, konference, vydává odborné publikace.

Międzynarodowe Centrum Kultury, Rynek Główny 25, 31-008 Kraków, tel. +48 124 242 800, sekretariat@mck.krakow.pl, MAPA

Galéria mesta Bratislavy

Galerie města Bratislavy je po Slovenské národní galerii druhou největší galerií na Slovensku. Vznikla v roce 1959. Spravuje více než 35 000 uměleckých děl. Galerie vystavuje své sbírky ve dvou historických budovách, situovaných v historickém centru Bratislavy, jmenovitě v Mirbachově paláci a v Pálffyho paláci, v němž se uskutečňují výstavy moderního umění.

Galéria mesta Bratislavy, Mirbachov palác, Františkánské náměstí 11 (MAPA); Pálffyho palác, Panská 19 (MAPA), 815 35 Bratislava, +421 254 435 102, gmb@gmb.sk 

Janus Pannonius Múzeum Pécs

Největší regionální muzeum v Maďarsku vzniklo v roce 1951. Spravuje řadu odborných institucí. Mezi nimi i galerii moderního maďarského umění, jejíž stálá expozice se nachází v zrenovované historické budově s moderní architektonickou přístavbou. Janus Pannonius Múzeum pečuje o druhou největší sbírku maďarského moderního umění 20. století v zemi (hned po Národní galerii). 

Múzeum Janus Pannonius, 7621 Pécs, Káptalán u. 5., +36 72 / 514-040, jpm@jpm.hu, MAPA

Arbor Vitae

Hlavní vydavatel knihy Rozlomená doba, patří k nejvýznamnějším novodobým českým nakladatelstvím zaměřeným na umělecké publikace a knihy o výtvarném umění. Za 25 let své existence vydalo téměř 400 knih, které získaly v dějinách soutěže Nejkrásnější kniha roku rekordních 38 cen. Dále byly oceněny v prestižních soutěžích Gloria Musaealis, Czech Grand Design, Nejkrásnější kniha Slovenska, Cena F. X. Šaldy, Zlatá stuha, Magnesia Litera a v soutěži Nejkrásnější knihy světa. Je pořadatelem a spolupořadatelem výstav v důležitých a světových galeriích doprovázených vždy obsáhlými katalogy a monografiemi.

 

 Partneři:

                 

       

Podpora:

             

       

Spolupráce:

      

Mediální partneři:

            


Fotogalerie

Modrý autoportrét

Bohumil Kubišta, 1909, olej, plátno, Západočeská galerie v Plzni

Dělník (Radnik)

Petar Dobrović,  1913, olej, plátno, MODERNA GALERIJA Zagreb Hrvatska / Croatia

Pieta

Max Oppenheimer, 1912, suchá jehla, Oblastní galerie Liberec 


Nanebevstoupení (Mennybemenetel)

János Kmetty , 19,13, olej, plátno,  Museum of Fine Arts - Hungarian National Gallery

Babylonská věž (Wieźa Babel)

Stanisław Kubicki, 1918, linoryt, Muzeum narodowe w Warszawie

Hlava muže

Géza Schiller,1923, olej, lepenka, Východoslovenská galéria Košice

Jitro

Emil Filla, 1911 - 1912, olej, plátno, Národní galerie v Praze

Sedící akt (Sitzende Akt)

Helene von Taussig, kolem 1925, olej, juta, Salzburg Museum

Dva z nich (Ich dwoje)

August Zamoyski, 1919, bronz, Muzeum Sztuki, Lodz


Bez názvu

János Mattis–Teutsch, 1927, olej, plátno, MUZEUL DE ARTĂ BRAŞOV

Muž slunce I (Muž slnka I)

Eugen Krón, 1927, litografie, Šarišská galéria v Prešove

Rýžoviště

Toyen, 1927, olej, platno, Galerie hlavního města Prahy 

Milenci

Otto Gutfreund, 1913 - 1914, bronz, Národní galerie v Praze

Muž a žena

Antonín Procházka, 1915, olej, plátno, Muzeum umění Olomouc

Mechanofaktura

Henryk Berlewiserigrafie, Muzeum narodowe w Warszawie