Volná grafika

Počtem sbírkových předmětů (více než 13 000 grafických listů) patří podsbírka volné grafiky mezi nejobsáhlejší sbírkové soubory muzea. Její základ byl položen roku 1952 organizací tzv. základního fondu (konsolidace sbírek Městského muzea v Olomouci, olomouckého Klubu přátel umění, Fondu národní obnovy a deponátů), na který navázala vlastní akviziční činnost. Do počátku osmdesátých letech tvořila volná grafika spolu s užitou grafikou a kresbou jednu sbírku. V současné době jsou tyto fondy vedeny jako samostatné podsbírky. Podsbírka volné grafiky je vnitřně rozdělena na dva celky – na  skromnější soubor staré grafiky a početnější fond moderní grafiky (více než 10 000 listů). Sbírka v celém svém časovém rozsahu dokládá širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.

Staří mistři

Fond staré grafiky obsahuje tisky 15. až 19. století celoevropské provenience. Nebyl budován systematicky, přesto zde najdeme řadu unikátních tisků. Mezi nejstarší ty patří knižní ilustrace 15.–16. století (Michael Wolgemuth, Hans Brosamer) a drobné mědiryty tzv. malých mistrů (Barthel Beham, Heinrich Aldegrever, Georg Pencz). Početněji je ve sbírce zastoupena manýristická reprodukční grafika nizozemských, holandských a německých autorů 2. poloviny 16. až počátku 17. století (Cornelius Cort, Philipp Galle, Jan I, Rafael I a Egidius Sadelerové, Jan Pieterszoon Saendredam, Hendrik Goltzius, Pieter de Jode I., Jacob Matham, Jan Muller, Lucas Kilian), bravurní lepty francouzského grafika Jacquese Callota či krajiny holandských mistrů 17. století (Jan van de Velde II., Allaert van Everdingen). Z barokní produkce 17. až 18. století vynikají ve sbírce soubory leptů pražského rodáka Václava Hollara, lovecké scény němce Johanna Eliase Ridingera, či ilustrace předního rytce českého vrcholného baroka Michaela Jindřicha Renze. Fond obsahuje také nevelkou, ale významnou kolekci tisků italských mistrů od renesance až do pozdního baroka (Nicolò Boldrini, Aenea Vico, Giorgio Ghisi, zv. Mantovano, Agostino Carracci, Simone Cantarini, Salvatore Rosa, Marco Alvise Pitteri, Pietro Testa, Giovanni Battista Piranesi). Originální grafika 19. století je zaměřena zejména na česko-rakouskou oblast (Antonín Machek, Antonín a Josef Mánesové, Josef Führich, Bedřich Havránek). Zcela ojedinělý soubor pak představuje několik desítek japonských dřevořezů z doby konce 18. až 1. třetiny 20. století (Utagawa Hirošige, Utagava Kunijoši, Utagava Kunisada, Utagava Kuničika). 

Helena Zápalková

Moderní grafika

Fond moderní grafiky je příznačně rozkročen do několika tematických polí - rámcově postihuje české výtvarné umění od konce 19. století do současnosti, spolu s tím ale reflektuje také zvláštní či výjimečná ohniska tvorby nejen v celé střední Evropě, ale i mimo ni (namátkou Max Klinger, Odilon Redon a James Ensor, Oskar Kokoschka, Käthe Kollwitz, resp. Roy Lichtenstein či Hanne Darboven). Výjimečným, dosud ne zcela dostatečně zpracovaným okruhem je činnost nejen regionálních autorů německého původu 1. poloviny 20. století (Karl Stratil, Ivo Saliger, Rudolf Michalik, Rudolf Mather, Leo Haas, Kurt Gröger ad.). Právě na ně nicméně volně navazuje nově vytvářená kolekce grafiky současné z rámce akviziční činnosti Středoevropského fóra. Vznik fóra v roce 2009 byl nesmírně silným impulzem, který vedl k přehodnocení vlastní koncepce podsbírky. Pro umění na papíře obecně platí velká flexibilita a pestrost, tím, co je pak podstatné při akviziční činnosti, je také dostupnost. Zároveň jsou papírové formy těmi, které v posledních desetiletích procházejí výjimečným rozmachem - z formátem omezených tisků či skic se překvapivě rychle stal vlastní princip současné tvořivosti, což se mimo jiné promítá do stále častějších vstupů tohoto média do trojrozměrného prostoru, respektive nových médií. 

Olomoucká sbírka je výsostně tradiční - soustředí se na finální instance děl, navíc pocházející od autorů, kteří jsou již ve světě umění bezpečně etablováni. Mimo ně však zahrnuje také řadu experimentálních poloh. Její ambicí je naplnit záměry fóra i tam, kde to v případě “klasičtějších” médií jako je malba či plastika není z různých důvodů možné (mezi tyto důvody patří také politické a ekonomické možnosti státní instituce). Spolu s tím ale usiluje i o přehodnocení našeho uvažování o médiu, a to nejen ve smyslu nosiče informace, ale také systému tvůrčích, konceptuálních i imaginativních strategií. Ukazuje se totiž, že grafika, obraz stojící na rozhraní artificiálních a technických forem, volně řečeno mezi kresbou a fotografií, médium, sloužící jak naší představivosti a estetickým potřebám, tak rozvoji kognitivních kapacit, může být tím, které přirozeně formuje naše pojímání sebe sama. A tvorba bytostných grafiků typu Vojtěcha Preissiga či Maxe Švabinského se v tomto ohledu nijak neliší od té Viktora Vasarelyho, Karla Malicha, Sarah Schumann či Aleny Kučerové.

Z tzv. základního fondu pochází řada prací zakladatelských osobností české moderní grafiky (mj. Max Švabinský, Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Tavík František Šimon, členové rodiny Strettiů, Emil Orlik, František Bílek, Jan Konůpek či František Kobliha), na které ještě před rokem 1989 navázaly cílené akvizice, mimo jiné také děl osobností spadajících do tzv. šedé zóny (Josef Váchal, Josef Šíma, Josef Čapek, František Tichý, Skupina 42 a skupiny Ra, Jiří John, Alena Kučerová, Karel Malich, Dalibor Chatrný, Naděžda Plíšková ad.). V posledních letech je fond systematicky rozšiřován jak s ohledem na historický kontext (Vladimír Boudník, Václav Boštík, Zdeněk Sýkora, Milan Dobeš, Stanislav Kolíbal), do nějž je potřeba započítat také tvorbu autorů tvořících v emigraci (Zdenek Kirchner, Miloš Cvach, Terry Haass, Ivan Theimer ad.), tak se zřetelem k současnému dění (Šárka Trčková, Vojtěch Kovářík, Michal Cihlář ad.). V rámci kolekce fóra pak excelují Daniel Fischer, Klára Bočkayová, Jozef Jankovič, Rudolf Sikora, Dezider Tóth, Juraj Meliš, Lajos Kassák, Imre Bak, Dóra Maurer, Sándor Pinczehelyi, Ivan Picelj, A. R. Penck, Hans Hartung, Hanne Darboven, Dieter Roth, Wolf Vostell, Walter Zombrich, Luč Hoanraet či Johannes Grützke. 

Současná podoba sbírky je dílem několika výjimečných kurátorských osobností, mimo jiné Pavla Zatloukala a Zdenky Lindovské. Samostatný konvolut ex libris a grafiky malého formátu je pak fondem, koncipovaným Jaroslavem Ryškou. V jistých ohledech také stále navazujeme na tradici Kabinetu grafiky, který v rámci tehdejší oblastní galerie fungoval od roku 1966 - v tuto chvíli už však v rámci Středoevropského fóra Olomouc.

Barbora Kundračíková

 

Kontakty:
Mgr. Helena Zápalková, Ph.D.

kurátorka podsbírky volné grafiky – stará grafika
zapalkova@muo.cz
tel: 585 514 171

Mgr. Barbora Kundračíková, Ph.D.
kurátorka podsbírky volné grafiky – moderní umění
kundracikova@muo.cz
tel.: 585 514 257

Mgr. Marta Perůtková
správce depozitáře podsbírek prací na papíře
perutkova@muo.cz
tel.: 585 514 273

Fotogalerie
Vladimír Boudník (1924 Praha – 1968 Praha)

Stopy materiálu, 1959

Hendrik Goltzius (Mühlbracht u Venlo 1558 – Haarlem 1617) 

podle
Pietera Coecka d´Alost (1502 Alost – 1550 Brusel)
Poslední večeře, 1585

Sándor Pinczehelyi (*1946 Szigetvár)

Sardi (1) – Srp (1), 1973


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10 AM - 6 PM
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Pátek | 3. 7. 2020

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

10 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016